Výzkumný ústav práce a sociálních věcí vydal publikaci Využívání a fungování institutu svěření dítěte do péče jiné osoby (svěřenectví) v praxi, která představuje výsledky výzkumu k problematice právního zakotvení náhradní rodinné péče (NRP) příbuzných a blízkých osob. Výzkum prokázal, že nezprostředkovaná pěstounská péče (§ 958 Občanského zákoníku, dále jen “OZ”) má pro rodiny pečujících výhody oproti svěřenectví (§ 953 OZ) zejména v oblastech financování (příspěvek při pěstounské péči, zaopatřovací příspěvek pro dítě opouštějící NPP; příspěvek na úhradu potřeb dítěte v NPP je až do 26 let, pokud je mladý dospěly nezaopatřený) a v oblasti podpůrných služeb, tzv. doprovázení, která zahrnuje spoustu interaktivních a pomocných služeb a opatření s cílem zabezpečení potřeb dítěte v NPP. Výzkum prokázal, že děti svěřené do péče jiné osoby tak mají horší postavení než děti svěřené do pěstounské péče.
Všichni respondenti se přiklonili k závěru, že současná legislativa NRP příbuzných a blízkých osob se uchopuje rozdílným pohledem všech zúčastněných stran. Systém svěřování dětí do NRP příbuzných a blízkých osob je nejednotný, a to zejména z pohledu výkonu praxe, která je založená na pracovníkově subjektivním výkladu legislativních norem a metodických materiálů, ale i na soudních rozhodnutích. Výzkum tak potvrdil dvojkolejnost ve svěřování dětí do NRP, a to zejména z pohledů institutů pěstounské péče na jedné straně (§ 958 až § 973 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), a z pohledu institutu svěřování dítěte do péče cizí osoby na straně druhé (§ 953 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
Soudci by pro svá rozhodnutí v naprosté většině (77 %) uvítali, kdyby příbuzenští pěstouni procházeli alespoň zjednodušeným posouzením a přípravou podobně, jak je tomu u zprostředkované pěstounské péče. Velká shoda mezi soudci i pracovníky OSPOD byla v zavedení služby doprovázení i pro institut svěřenectví. Ovšem někteří soudci upozorňovali na skutečnost, že pečující osoby nechtějí být doprovázeny z důvodu povinnosti vzdělávání, a i z důvodu toho, že nechtějí být pod kontrolou další instituce v systému SPOD a nechtějí být podrobeni dalšímu systematizování. Přesto se však soudci shodli na tom, že doprovázení je potřebné, zejména v otázce odborné podpory, pomoci i informovanosti pečujících osob a jim svěřených dětí. Někteří z nich navrhovali, aby bylo pečujícím osobám umožněno rozhodnout se, zda chtějí být doprovázeny, či ne.
Celá publikace je ke stažení na této stránce.
Zdroj informací: www.rilsa.cz