Zákon o ústavní a ochranné výchově, který s drobnými úpravami platí již téměř 20 let, neodpovídá současným potřebám dětí. Podle zástupkyně ombudsmana Moniky Šimůnkové chybí rozumná koncepce, která by potřeby dětí více rozlišovala a pracovala s nimi. Důsledkem pak například je, že se děti v zařízeních někdy musí přizpůsobovat i přísnějšímu režimu, než by byl pro ně vhodný.
Právníci Kanceláře ombudsmana spolu s odborníky na dětskou problematiku pravidelně navštěvují ústavní zařízení a zabývají se situací tam umístěných dětí. Definují rovněž doporučení pro zařízení. Ta směřují zejména k odstraňování prvků ústavnosti, která jsou totiž zásadním krokem v rámci přípravy dětí na samostatný život po opuštění zařízení. „Nechtěným důsledkem nutnosti zvládnout péči o více dětí na jednom místě, je často přílišné organizování všech činností od denního režimu, přes jídlo po volný čas. Život v zařízení by ale měl být v co nejvyšší míře uzpůsobený potřebám dětí. Neměl by se tedy primárně řídit provozními či organizačními potřebami zařízení,“ vysvětluje Štěpán Jílka, který má v Kanceláři veřejného ochránce práv na starost oblast dětských zařízení.
Zástupkyně také ve shrnutí k návštěvám v zařízeních uvádí, že prostory zařízení (zejména výchovných ústavů a dětských domovů se školou) jsou často pro poskytování náhradní péče dětem nevhodné, protože zařízení sídlí ve starých, často zámeckých budovách s dlouhými studenými chodbami. Prostředí je viditelně odosobněné.
Zdroj informací: www.ochrance.cz