Výzkumná organizace Sociofactor a Nadace Sirius realizovaly projekt s názvem „Výzvy, předpoklady a bariéry ústavní péče“. Cílem projektu bylo identifikovat aktuální problémy a bariéry, příležitosti a výzvy ústavní péče. Podklady (data) pro tuto zprávu poskytli zástupci všech typů ústavních zařízení, spadajících do gesce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, z různých lokalit v České republice, kteří zastávali různé pozice ve svých zařízeních, v rámci řízených skupinových diskuzí. Výzkum se zaměřil výhradně na hledání a identifikaci problémů a bariér, což znamená, že se soustředil pouze na problematické aspekty péče a opomíjel takové, které účastníci považovali za běžné, standardní, zvladatelné a neproblematické.
Podle zprávy představuje zásadní problém změna kategorie dětí v ústavní péči. Proměnily se charakteristiky dětí, které do ústavní péče přicházejí. K této změně je třeba přistupovat jako ke změně trvalé, která byla vyvolána řadou faktorů, jako je např. rozvoj náhradní rodinné péče a společenskou preferencí rodinné péče před ústavní péčí. Dalším faktorem vedoucím k proměně příchozích dětí je snížení odolnosti některých rodin, vedoucí k prohloubení jejich sociálních problémů, takže děti přicházejí do zařízení s vícečetnými dlouhodobě neřešenými problémy, často vážného charakteru.
Problémem je také podle zprávy pozdní identifikace ohrožených dětí a také jejich dlouhodobé setrvání v ohrožující situaci, které neprovází žádná změna, přestože zde dochází k podpoře rodiny různými způsoby. Do ústavní péče směřují děti vyžadující mimořádně náročnou péči, např. děti s duševním onemocněním, psychiatrickou diagnózou a souvisejícími dalšími vážnými problémy nebo děti s mimořádně vážnými výchovnými problémy. Současný systém by měl tuto změnu reflektovat a zajistit adekvátní úpravu podmínek poskytování náhradní péče v těchto zařízeních.
Legislativa upravující ústavní péči je zastaralá a potřebovala by úpravu. Je třeba se také zaměřit na specializaci zařízení, která je zatím v praxi nefunkční. Problém způsobuje například jedna společná právní úprava pro všechna zařízení, která neumožňuje uzpůsobit výchovný režim a výchovné prostředky podle specifik a potřeb v nich umístěných dětí.
Zpráva uvádí, že jsou poddimenzované personální standardy, které jsou jeden z hlavních důvodů, proč je péče organizována do velkých skupin dětí, neumožňují individualizovaný přístup k dětem. Pokud má jeden vychovatel na starost osm dětí, kde každé z nich má nějaké závažné problémy, je naprosto nereálné, že bude schopen každému dítěti poskytovat individuální péči.
V systému chybí krizové zařízení pro děti s poruchami chování, externí odborníci, které mohou zařízení využívat. Chybí především dětští psychologové, psychiatři a adiktologové. Kritickým bodem péče o svěřené děti je také komunikace a spolupráce s rodinou. Vytváření podmínek pro zapojení rodiny do rozhodování a do péče o dítě, práce s rodinou na splnění podmínek pro návrat na úrovni rodiny neprobíhá tak, jak by bylo potřeba. Rodina obvykle není zapojena do tvorby plánu rozvoje osobnosti dítěte v zařízení a je často vnímána jako element, který narušuje výchovu dítěte v zařízení (např. neplní své sliby, nespolupracuje, manipuluje). Rodiny jsou také často málo nebo vůbec motivovány ke změně, nedůvěřují zařízení a nechtějí s ním spolupracovat.
Celá zpráva k přečtení zde – výzkumná část a analytická část.
Zdroj informací: www.nadacesirius.cz